Polsko není tak daleko, jak by se člověku zdálo

Minulý týden jsem napsal blog, ale zapomněl jsem ho zveřejnit. Tak ho tu máte taky, ale s datem z minulosti. Je to trošku škoda, protože bych chtěl vysílat pravidelné signály o svém životě. Ale tak tento týden se toho tolik neudělo, a tak se necítím alespoň tak špatně, že jsem toho asi dnes tolik nenapíšu.

Musím si se znova zmínit o tom, čeho jsem si už dříve všiml. Většinu času v zahraničí se snažím netrávit moc času s Čechy. Ne, že bych se jim vyhýbal, ale čistě to není mým cílem, snažím se raději trávit více času s lidmi jiných národností. No, a jak jste si možná všimli, často se tak stane, že mnoho z nich jsou Poláci.

Včera jsem se náhodou v dostavil na jednu večerní polskou sešlost. Pilo se, tancovalo se, zpívalo se, a mluvilo se samozřejmě. Tak jsem si znova ověřil, že polštině se dá perfektně rozumět. A tak jsem si mluvil česky, oni polsky, a bylo nám fajn. A tak si říkám, že máme k Polsku mnohem blíž, než by si člověk na první pohled myslel. Vždycky jsme měl spojeno Česko a Slovensko, nikdy jsem sice sám v Českoslovenku nežil, ale historicky a kulturně mi to dávalo smysl. Ale Polsko pro mě bylo nějak dál. Naopak třeba Srbochorvatština spojuje národy přes hranice, i když je jiné spory rozdělily to různých států. Ale já k Polsku (možná si jen něco neuvědomuju) necítím žádný odpor, a tak se mi zdá, že ty rozdíly jsou menší, než všechno to, co máme společné.

No takže tak.

Tutaj wszystko jest dobre.

Michal