Už jsem zase zpět.

A jsem zas o něco chytřejší, o něco hloupější, ale jako by na tom nezáleželo, když jsem se dnes ráno vzbudil, tak svět byl zase trochu jinačí, a to co já jsem se včera naučil, dnes znova neplatilo!

Po dlouhé letní odmlce sedám v neděli ráno zpět k počítači. Začínám pracovat, psát, vzdělávat se, číst knihy a opravovat věci okolo mě rozbité. Uvařil jsem si konvici čaje a je mi hezky, ale přitom trochu ouzko, protože mám zase co dohánět. Možná je to věkem, dobou, nebo nevyléčitelnou blbostí.

V pátek jsem byl na československém symposiu v Curychu, potkal jsem tam pár kamarádů, osobností a všechno mezi tím. Bylo mi tam fajn, zjistil jsem, že na tom s češtinou nejsem tak špatně, i když čengliš je v komunitě tolerován.

Hezky se mi ťuká do klávesnice, kterou vlastním již 4 roky a tak ji znám prakticky jak svoje boty. Je hezké psát si takto blog, pěkně v klidu. Za okny víří prach po posledních novinkách o AI a já se zas děsím, do jakého světa se řítíme.

Mějte se krásně a těším se, že si popovídáme o dalším blog.

Michal